Všechno to začalo kteréhosi prvního září kdysi dávno. Na naše gymnázium přišel nový dějepisář, ani ne třicetiletý, s pronikavýma očima a nádherným zadečkem na nějž pěli ódy studentky do primy do oktávy. Čas plynul, já si prodělala rozchod a moje neukojená touha mě nutila pohlížet na všechny kluky a muže ve svém okolí jinak než doposud. A pak přišly velkolepé oslavy osmdesátého výročí založení našeho gymnázia. Celá sláva vyvrcholila plesem, kde nechyběl jediný profesor, tudíž ani náš dějepisář. Poštěstilo se mi s ním několikrát za večer tancovat a musím říct, že jeho pevné obětí a mužná vůně se mnou dělaly divy. Čti dál… »
